MY NEW TWILIGHT STORY - MEZI NÁMI UPÍRY - 1.DÍL
2.DÍL
3.DÍL

NIKDY NA TEBE NEZAPOMENU- POVÍDKA 15. DÍL - NOČNÍ MŮRY

15. července 2010 v 16:40 | TAMIA
BELLA A RENESMEE
RENESMEE
ROZLOUČILA JSEM SE Z BRIANEM A JELA ZPĚT DOMŮ, MÁMINÝM AUTEM. PŘEMÝŠLELA JSEM, NAD BRIANEM,TO PROTO JE KE KAŽDÉMU TOLIK ODMĚŘENÝ. NECHCE, ABY NĚKDO VĚDĚL, CO ZAŽIL, ALE PROČ TO TEDY ŘEKL MĚ? ASI MI DŮVĚŘUJE-NEMUSÍ SE BÁT, JÁ TO NEPROZRADÍM, ALE JE MI HO MOC LÍTO. KDYBYCH PROŽILA, TO CO ON, ASI BYCH SE S TÍM NESMÍŘILA.
NEJELA JSEM MOC RYCHLE, JEDNAK JSEM PŘEMÝŠLELA A JEDNAK NECHCI ZASE ZPŮSOBIT MÁMĚ A OSTATNÍM BOLEST.
ALE NEVÍM CO SE STALO, V UŠÍCH SE MI OZVALO STRAŠNÉ KVÍLENÍ GUM A PŘEPADLA MĚ HROZIVÁ BOLEST NA HLAVĚ. NAJEDNOU SEM VIDĚLA DALŠÍ VZPOMÍNKU, VIDĚLA JSEM MOJI AUTONEHODU. BYLO TO TAK ŽIVÉ, ŽE KDYŽ TO SKONČILO, JEŠTĚ JSEM LAPALA PO DECHU A TŘÁSLA SE. JAK DLOUHO SI BUDU NA VŠECHNO JEN VZPOMÍNAT, JAK DLOUHO JEŠTĚ POTRVÁ, NEŽ SE MI ZPĚT VRÁTÍ PAMĚT? CARLISE MI ŘEKL, ŽE SI MOHU VZPOMENOU KDYKOLIV. MYLÍM, ŽE TY VIZE JSOU JEN DOBRÝM ZNAMENÍM, ŽE SE MI PAMĚT BRZY VRÁTÍ. KÉŽ BY TO BYLO BRZY- POMYSLELA JSEM.
VE VILE CULLENOVÝCH
DOJELA JSEM DOMŮ, OSTATNÍ SE JEŠTĚ NEVRÁTILI, POŘÁD HLEDALI TOHO UPÍRA. TETY A MÁMA PŘIPRAVOVALI VEČEŘI PRO HLADOVÉ VLKY, AŽ SE VRÁTÍ, A TAK JSEM JIM ŠLA POMOCI. BYLO UŽ POZDĚ A TAK JSEM SE PO TOM, CO JSEM SE TROCHU NAJEDLA ŠLA OSPRCHOVAT A LEHNOUT SI. NEBYLO MI TOTIŽ MOC DOBŘE. HNED JSEM USNULA, ANI NEVÍM JAK. SPALO SE MI DOCELA DOBŘE, TEDY AŽ DO CHVÝLE CO SE MI ZAČALY ZDÁT NOČNÍ MŮRY.
SEN
STOJÍM V ZRCADLOVÉ MÍSTNOSTI,ALE NEJSEM TAM SAMA. JE TAM SE MNOU MÁMA A TAKY NĚJAKÝ MUŽ, UPÍR, JAK JSEM POZNALA. ,,BELLO, BELLO, KDE JSI?." PTAL SE NĚČÍ ŽENSKÝ HLAS. V TOM SE MÁMA ROZUTÍKALA A ŠLA PO TOM HLASE. ALE NEBYL TAM NIKDO, OTEVŘELA SKŘÍN A SPATŘILA, TO CO JÁ. TEN HLAS POCHÁZEL Z VIDEA. PAK SE MÁMA OTOČILA NA TOHO MUŽE. ,,ONA TU NENÍ." ŘEKLA MU. ON RYCHLOSTÍ BLESKU, BYL U NÍ A PRÁVĚ TEHDY JI ZAČAL MUČIT. CHTĚLA JSEM NĚCO UDĚLAT, POMOCT JÍ. ALE NEŠLO TO NEVIDĚLY MĚ, A TAKY NESLYŠELY, I KDYŽ JSEM BYLA HNED VEDLE NICH. DUPNUL JÍ NA NOHU A V TU CHVÍLY ZAČALA SILNĚ KRVÁCET, UPÍR UCÍTIL KREV A VRHNUL SE PŘÍMO NA MÁMU. TAK TAKHLE SE MUSEL CÍTIT BRIAN. BEZMOCNÝ, K NIČEMU, NICKA.
ZAČALA JSEM NAŘÍKAT,NEŠLO JÍ POMOCT-NEVĚDĚLA JSEM, ŽE TO JE SEN,BYLO TO TAK SKUTEČNÉ.
PAK DALŠÍ SEN. JSEM V NEMOCNICI, STOJÍM U POSTELÍ NEMOCNÝCH, MEZI VŠEMI TĚMI TVÁŘEMI, ALE POZNÁVÁM JEDNU VELMI BLÍZKOU. TÁTOVU. LEŽEL, OČI ZAVŘENÉ, HODNĚ SE POTIL. ,,TATI."l CHTĚLA JSEM HO POHLADIT PO TVÁŘI. ALE TAKÉ MĚ NESLYŠEL. PAK DO POKOJE VEŠEL DOKTOR- CARLISE. ŽENA, SKORO BEŽ ŽIVOTA, SI HO ZAVOLALA K SOBĚ. ,,PROSÍM, ZACHRANTE MÉHO SYNA. VÍM, ŽE VY TO DOKÁŽETE." ŘEKLA MU A PODÍVALA SE NA TÁTU. CARLISE SE NA NÍ DLOUZE PODÍVAL A PAK PŘIKÝVNUL. ŽENA HNED NA TO ZEMŘELA -MÁ BABIČKA JAK JSEM POCHOPILA. PAK SE TÁTŮV STAV VELMI ZHORŠIL A JÁ VĚDĚLA, ŽE BRZY ZEMŘE. OPĚT JSEM KŘIČELA A NAŘÍKALA, ALE MARNĚ.
A DALŠÍ, OPĚT JSEM V NEMOCNICI, ALE TED STOJÍM VEDLE KOLÍBKY MALÉHO DĚTÁTKA. BYLO NÁDHERNÉ, ALE NĚCO MI NEHRÁLO, JEHO SRDÍČKO BILO VELMI NEPRAVIDELNĚ A TĚŽCE. OHLÉDLA JSEM SE A SPATŘILA SPÍCÍ ESMEE. VYPADALA SPOKOJENĚ, ŠTASTNĚ, KDYŽ SPALA.
PAK JSEM VIDĚLA DALŠÍ OKAMŽIK. ,,VELMI NÁS TO MRZÍ MADAM, NEDALO SE NIC DĚLAT, VAŠE DĚTÁTKO ZEMŘELO." ŘEKL JÍ DOKTOR, MLUVIL DÁL, ALE ANI JÁ A ANI ESMEE JSME HO NEPOSLOUCHALY. ESMEE NEPŘÍTOMĚ HLEDĚLA DO ZEMĚ A PLAKALA. JÁ POZOROVALA JI A PLAKALA JSEM S NÍ.
HNED PO TOM JSEM SPATŘILA DALŠÍ ESMEEIN OKAMŽIK. ODCHÁZELA Z NEMOCNICE DOMŮ, V RUCE DRŽELA VELIKÝ KUFR. PO CHVÍLI SE ZASTAVILA, OTEVŘELA HO VYNDALA VELMI MALINKÝ ODĚV. KOŠILKU, KTERÁ PATŘILA DĚTÁTKU. VZALA SI JI DO RUKOU, PADLA NA KOLENA A PŘIČICHLA K NÍ. ,,MŮJ MALIČKÝ." POVĚDĚLA PŘES VZLYK. CHVÍLI TAM JEN TAK SEDĚLA A PLAKALA. PAK JSME OBĚ USLYŠELY VLNY, NARÁŽEJÍCÍ DO SKAL. ESMEE SE NEPŘÍTOMNĚ VYDALA KU PŘEDU. JÁ ŠLA HNED ZA NÍ. DOŠLI JSEME AŽ K ÚTESU. ESMEE SE VYKLONILA A PODÍVALA SE DOLŮ, PAK NA NEBE. ,,ZA CHVILIČKU BUDU S TEBOU ZLATÍČKO." POVĚDĚLA DO NĚJ. DOŠLO MI CO CHCE UDĚLAT. ,,NE,NE,NE BABIČKO NEDĚLEJ TO PROSÍM." KŘIČELA JSEM A PROSILA JI, ALE BYLO POZDĚ NADECHLA SE A PŘIPRAVILA KE SKOKU. V POSLEDNÍ CHVÍLY JSEM JI CHTĚLA ZACHYTIT, ALE JEN MI PROŠLA RUKAMA. JAKO BYCH BYLA DUCH. ,,NÉÉÉ!!!."KŘIČELA JSEM, NAŘÍKALA A PAK JSEM CHTĚLA SKOČIT ZA NÍ. A TAKY BYCH TO UDĚLALA, ALE NEKDO MĚ ZE ZADU CHYTIL A ZAČAL SE MNOU SILNĚ TŘÁST.
REALITA
,,NE, NE,BABIČKO,NE!"KŘIČELA JSEM A HÁZELA S SEBOU, TAK ABY MĚ TEN DOTYČNÝ KONEČNĚ PUSTIL. ,,NESS,NESS,RENESMEE, TAK UŽ SE KONEČNĚ VZBUD."KŘIČELA MÁMA. KONEČNĚ JSEM OTEVŘELA OČI A SPATŘILA JI. ,,MAMI." KŘIKLA JSEM O OBJALA JI. DÍKY BOHU JE V POŘÁDKU. LAPALA JSEM JEŠTĚ STÁLE PO DECHU, A KDYŽ JSEM SE KONEČNĚ UKLIDNILA, SPATŘILA JSEM TÁTU A JACOBA. A ZA NIMI ZBATEK CELÉ RODINNY. TÁTA SE NA MĚ DÍVAL PONĚKUD PŘEKVAPENĚ A TROCHU ZMATENĚ. ,,BYL TO JEN SEN." UTĚŠOVALA MĚ MAMINKA. ,,NE, BELLO, ONA VIDĚLA VŠE, CO SE STALO JEŠTĚ PŘED TÍM, NEŽ SE NARODILA. TEBE A JAMESE. MĚ, KDYŽ JSEM UMÍRAL A ESMEE, KSYŽ SKOČILA Z ÚTESU."DOŘEKL TÁTA, A V TU CHVÍLI SE VŠECHNY ZRAKY V MÍSTNOSTI UPŘELY PŘÍMO NA MĚ, S NESKUTEČNOU UDIVENOSTÍ A ZÁJMEM.....POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 T-14 team *Christins* T-14 team *Christins* | Web | 18. července 2010 v 12:09 | Reagovat

Páni, že by nová schopnost?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama